O knize: 1996 / "... Poslední přehlídka námořního velitele Senyavina byla v Baltském moři. <...>Na moři byla bouře. Déšť neustával. Byla tma jako noc. A v noci byla tma, jako předchozí den. Z vlajkové lodi vystřelilo dělo a požadovalo od všech odpověď: kde jsi? "Jste v bezpečí?" "Situován vedle kormidelníka," říká očitý svědek, "admirál vedle něj položil kompas, položil lakovanou mapu a sám řídil kurz lodi, a teprve když eskadra minula loď." Nebezpečný útes Devilzey, Senyavin, aniž by šel do kabiny, požádal o čaj. Po celou bouřlivou a pošmournou noc se silným deštěm pokračoval v řízení lodi. Teprve druhý den, v jednu hodinu odpoledne, když eskadra za neustálého bouřlivého větru a deště zakotvila na kronštadtské rejdě, šel Senyavin, mokrý na kost, dolů do srubu ho dolů do kajuty, není třeba. Vzpomeňte si na Senyavina na palubě, vzpomeňte si na něj v moři. ...»